Jdi na obsah Jdi na menu
 


29.8.2010 - Okolím Sušice do Kašperských Hor

Nedělní brzské ráno bylo takové pošmourné a docela chladné,nicméně polojasno a i slunce už vykukovalo a tak se mohl dnešní cyklovýlet uskutečnit.Na kole se dostávám na nádraží a čekám na vlak.Po chvilkovém zpoždění Regionova přijíždí,já i s kolem nastupuji a odjíždím vstříct dalšímu dobrodružství.Po necelé hodince vystupuji na nádraží ve městě Sušice.Je po osmé hodině ráno,takže vše se teprve probouzí k životu,tudíž mohu jet po chodníku tou dlouhatánskou Nádražní ulicí.Co já se zde,v dobách mého učení nachodil.To je prostě, takový ten typ ulice,co jdete,jdete a konec ne ane přijít! To je úmorný,no nicméně jedu okolo domků,budov bývalého závodu SOLO,výrobny kečupů Spak až konečně dojíždím ke kruhovému objezdu u kterého stojí takový ten dům s věžičkami.Pokračuji dále okolo Sokolovny a hotelu Svatobor a jsem na sušickém nábřeží,přejíždím přes železnou lávku, pod kterou teče řeka Otava,na druhou stranu.Je stále trochu zimno,ale už vylézá sluníčko. Odtud jedu po levém břehu až ke křižovatce a doleva okolo kostela sv.Felixe z roku 1654. Pod kostelem přes ulici je nebo byla "pstruhová líheň".Nad kostelem po levé straně je hřbitov a je zde spousta lidí,nejspíše jdou na mši.Já pokračuji po silnici č.171,okolo nemocnice a mezi rodinnými domky a před sebou mám "Andělíček" tedy vrch Anděla Strážce,na kterém stojí stejnojmenná kaple.Ten prakticky objíždím a když ho nechám za zády je pěkný rozhled dolů k nádraží,ke kamenolomům a i dále.Po silnici,která je kopcoitá dojíždím po 3km do vesničky Chmelná.Tu projíždím a po chvilce se mi ukáže opět pěkný rozhled do kraje a já sjíždím do vesnice Podmokly.Ve vsi byla dříve velká židovská komunita,byla zde i synagoga,dnes jako obytný dům okolo něhož jsem do vsi přijel.A taktéž "židovský hřbitov ležící v ostrůvku vzrostlé zeleně uprostřed pastvin,ve svahu vrchu Kalovy asi 750 m severozápadně od centra vesnice (asi 300 m severně nad fungujícím kravínem), má plochu 1413 m2, je ohraničen zachovalou zdí a dovnitř se lze dostat pouze průchodem přes torzo márnice".Zde se opět sluníčko schovalo za mrak,ale aspoň jsem se zahřál jízdou do kopce,když za mnou vyběhl pes.Vyjíždím do kopečka a pokračuji po rovince,kde i potkávám jdoucího člověka,po hrázi docela velké vodní plochy, což je Podhrázský dražovický rybník.To znamená že po této 3,5km dlouhé rovince jsem dojel do vesnice Dražovice."Poprvé jsou zmiňovány k roku 1356 jako majetek Míky z Dražovic,který sídlil na místní tvrzi.Kdo a kdy tvrz založil není doloženo,muselo se tak stát do poloviny 14.století.Na konci 14.století je zmiňován Buden z Dražovic,po něm Vojtěch,Janek a Mikuláš z Dražovic.Mikuláš, zmiňovaný roku 1430,je uváděn jako zakladatel rodu Cerhenských z Dražovic.Poslední zmínka o místních vladycích z roku 1445 je o Dluhomilu z Dražovic.Rod Dražovických pak ze vsi odešel a jejich statek byl pravděpodobně připojen k některému ze sousedních majetků.Kdy a za jakých okolností stará tvrz zanikla není doloženo.Další zpráva o Dražovicích je z roku 1548,kdy je vlastnil Jan Kalenice z Kalenic.Ten prodal „tvrz Dražovice s dvorem a vsí“ Břetislavu Švihovskému z Rýzmberka.Z této zmínky není jisté,zda se jednalo o starou či novější tvrz.Zmínka z roku 1581 hovoří o tom,že Marjána z Říčan prodala zdejší majetek Janu Markvartu Kocovi z Dobrše.Zde se hovoří o „tvrzi,domu a vsi“,je tedy možné,že v té době vedle sebe existovala v Dražovicích dvě panská sídla".Z té druhé je dnes obytný dům.Z vesnice jedu kousek po rovince,kde na křižovatce směřuji k obci Žihobce,jejíž kostel Proměnění Páně je vidět už z daleka.Vystoupavám do kopečka a jsem před vesnicí,zde se dávám vpravo přes část obce kde se říká V Podskalí a vystoupávám do kopce,okolo pasoucích se krav.Z kopce je pěkný rozhled na okolní kopce,z nichž nejdominantnější je vrch Sedlo (902 nm),kde je též rozhledna.Sjíždím z kopce na křižovatku a pokračuji rovně, okolo jakéhosi hamru až na strašínské rozcestí.Zde se dávám vlevo do docela strmého kopce a po 1km jsem v obci Strašín."První dochovaná písemná zmínka o vsi samotné pochází z roku 1254.Z dochované zprávy vyplývá, že zdejší faru spravovali strakoničtí johanité.Ves již tehdy pravděpodobně patřila Vítkovcům,předchůdcům Rožmberků. Ve 13. století se také datuje vznik hrádku v blízkosti Strašína na skalnatém hřbetu Na výškách.K roku 1369 je zdejší kostel uváděn jako farní a poutnický.Kostel byl s historií obce úzce spjat - to,že se zde několikrát v roce setkávali lidé z celého okolí, mělo na rozvoj Strašína pozitivní vliv.O umístění kostela na vysoké skále uprostřed údolí vypráví několik legend.Podle jedné bylo původní místo výstavby jinde,nadpřirozená síla však postavené bourala a přemisťovala na Hůrku.Když zahřmělo a nebe se otevřelo, všichni tvrdili,že uviděli Pannu Marii,jak kameny přenáší.Po třech dnech a nocích tak nezbývalo než její přání splnit a začít stavět na Hůrce.Další legenda také mluví o pokynu z nebes.Panna Marie se se synáčkem v náručí zjevila knězi na skále za kostelem.Na znamení svého zjevení utvořila ve skále důlek, ze kterého ihned „vyprejštila voda“.V letech 1754 – 1756 byla ve Strašíně postavena nová budova fary".Samozřejmě dojíždím i ke kostelu,který bezpečně poznáte neboť je červený,a hned za ním je kaplička i s tím důlkem,kde se drží voda.Z obce se vracím zpět na rozcestí,které přejíždím a po můstku přes Strašínský potok,dojíždím po 1km do vesničky Nezdice na Šumavě.První zmínku o obci nalezneme v historických pramenech v roce 1396.Zde však začíná stoupání,přes celou ves okolo kapličky a studánky,kde se může znavený poutník napít.Bohužel na většině domů je v současné době známá cedule "NA PRODEJ".Stoupám skrz celou vesnici,přes křižovatku stále vzhůru,silnice se kroutí jako had,ovšem když se ohlédnu za sebe,tak ty rozhledy stojí za to.V takovémto stoupání pokračuji až k parkovišti,kde stojí restaurace Rychta na Rančáku.Zde odbočuji vpravo po cyklotrase č.2106,zprvu do kopečka,po chvilce ovšem po lesní cestě,která klesá se dostávám k hradu Kašperk.Od samotného hradu jsou parádní výhledy do všech stran."Hrad Kašperk nechal v roce 1356 založit český král a římský císař Karel IV.Důvody k založení tohoto stážního hradu byly hned tři.Prvořadou nutností byla potřeba zajistit ostrahu zemské hranice se sousedním Bavorskem.Druhým důvodem byla panovníkova snaha o ochranu zlatonosné oblasti Kašperských Hor. V neposlední řadě Karel IV.považoval za nutné zajištění bezpečnosti na nově zřízené obchodní komunikaci zvané Zlatá stezka.Ta spojovala Čechy s Bavorskem a dále s vyspělými oblastmi západní Evropy.Jedna z jejích větví vedla přes Kašperské Hory".Což si můžeme přečíst na zdejší infotabuli a dovědět se při prohlídce.Já si na nádvoří dávám oblíbenou "trojku",tedy pivo,káva,klobása a je mi fajn.U hradu v ohradě se pasou ovce i se statným beranem,které jsou vděčným objektem dětí.Přes cestu proti hradu je Pustý hrádek, tedy spíše jeho zřícenina,ke které se také můžete podívat.Já to však beru od hradu dolů, po písčité lesní cestě,která je dost prudká,takže brzdy v pořádku a pozor na příčně zabudované svody na vodu přes cestu.Po 2km sjezdu jsem v údolíčku,kde je cesta již asfaltová,a to co jsem sjel teď musím zase vystoupat,sakra příkrý kopec! A le pohledy zpět jsou famozní,nad sebou vidíte hrad v lese schovaný.Vystoupám do kopce,a teď po takové pěšině,ze které je rozhled na Šumavu,a po necelém kiláčku jsou zde Kašperské Hory.Jsem přímo na náměstí. "Kašperské Hory (740 m) - přirozené středisko střední Šumavy,město v horské poloze na jižním svahu nad Opoleneckým a Zlatým potokem a údolím Otavy,nejvýše položené gotické město v Čechách.Sídlo existovalo již na přelomu 13.a 14.století jako rozsáhlá hornická osada při významném zlatonosném revíru.Původní jméno Reichenstein, Bergreichenstein. Jedním z center osídlení hornický kostel sv. Mikuláše,cca 1,5 km západně od dnešního středu města.Kolem poloviny 14.století stálo již dnešní jádro.Za panování Jana Lucemburského Kašperské Hory povýšeny na horní město.Získaly pečeť,znak a v roce 1345 osvobození od placení cla a mýta za vojenskou pomoc,které se účastnilo údajně 600 havířů.V 15.století zde v provozu téměř 40 větších zlatodolů a řada štol.Zvláštní pozornost věnoval městu král a císař Karel IV.,když v letech 1356 – 1366 dal k němu zřídit obchodní silnici do Pasova.Dokladem panovnické přízně je i vystavění královského hradu v blízkosti města.Pevnost,která nese jméno svého zakladatele – Karlsberg – Kašperk (1356 – 1361),sloužila k ochraně zemské hranice, obchodní silnice (Zlaté stezky) i zlatodolů.Kašperk měl zároveň plnit úlohu správního centra Prácheňského kraje.Město Kašperské Hory v následujících stoletích posilovalo své pozice.V roce 1572 mu byl polepšen znak,1584 získalo titul královského města a k tomu rozsáhlé pozemky včetně lesů.Upadající těžba zlata byla postupně nahrazována obchodem, sklářstvím, dřevařstvím, papírenstvím a chovem dobytka.V 19.století si Kašperské Hory udržovaly prestiž jako sídlo úřadů a škol.Osudovým předělem ve vývoji se stal poválečný odsun německého obyvatelstva.Současné perspektivy hledají obyvatelé zejména v rozvoji turistického ruchu. Kašperské Hory jsou dějištěm románů a povídek Karla Klostermanna (1848 – 1923). Spisovatelův otec zde působil jako lékař a několik let byl i starostou kašperskohorského okresu". Na náměstí stojí kostel sv.Markéty,u kterého je tzv."kohoutí kříž",jako nedaleko u obce Nicov, ovšem tento je originál.Na náměstí kupuji jako dárek místní medovinu,navštěvuji též muzeum Pivovarnictí,muzeum Hraček a je třeba pokračovat dále.Sjíždím pod náměstí a po cyklotrase č.2107 pokračuji po rovince mezi novými domky,abych po chvilce zahnul v pravo a sjel z kopce do údolíčka,kde teče Kašperský potok a odtud začal stoupat do sakra velkého kopce až na jeho vrchol,což je Liščí vrch (794 nm).Zde si na chvilku oddáchnu a sjíždím překrásnou krajinou až do Amálino údolí.Zde přejíždím přes Zlatý potok a čeká mne další,kilometrové stoupání až do vesničky Červená,kde se v ohradě pasou bizoni."První písemná zmínka o vsi, jež bývala majetkem hradu Kašperk,pochází z roku 1356.V roce 1856 zde byla postavena mešní kaple Panny Marie Pomocné,obdéná stavba s hranolovou věží,s cibulovitou bání a s trojbokým uzávěrem s přistavěnou nižší sakristií".Ve vsi se též konají poutě a stojí zde dva penziony.Já projíždím okolo kaple a sjíždím do údolí,kde teče říčka Losenice,kterou přes můstek přejíždím a po jejejím levém břehu pokračuji stále v mírném klesání,okolo místa Karlina Pila,kde opět přes říčku přejíždím a po jejím pravém břehu po 5km jízdě nádhernou krajinou,dojíždím do "města duchů".Ale ne,to je bývalá Watzlawickova továrna "Bohemia-Werke". "V roce 1878 tu nedaleko Rejštejna tesařský mistr,obchodník a pozdější starosta Kašperských Hor,Franz Watzlawick zakoupil malou dřevařskou soustružnu,jejíž stroje poháněla voda říčky Losenice.Původně se zde vyráběly jen kartáče,násady k bičům, ozdobné knoflíky a nohy ke stolům a židlím.Brzy však nový majitel získaný podnik rozšířil o truhlárnu a ohýbárnu dřeva a vyráběl zde loukoťová kola pro ruční dřevěné trakaře a dětské kočárky.V areálu zanedlouho vznikly další doplňkové provozy jako kovárna se zámečnickou dílnou,dále lakýrnická a čalounická dílna. Tím byl dán základ firmy, nesoucí zpočátku poněkud neobvyklý název „První rakousko-uherská továrna na kolečka k dětským k očárkům.“Žádaným zbožím, které se zde kromě dětských kočárků začalo vyrábět,byly žebřinové vozy.V roce 1945 národní správce usiloval o zachování výroby,přestože stav zaměstnanců klesl na pouhých 37 osob.Navrhl dokonce pozdržení odsunu Němců,kteří byli zvyklí na těžkou práci a denní docházení do práce ze vzdálených míst.Vyslovil pochybnosti o tom,zda si noví obyvatelé vůbec zvyknou na náročné pracovní podmínky.V pozdějších letech byla výroba tradičních kočárků zastavena a ve znárodněném podniku se začal montovat jednoduchý dílenský a kuchyňský nábytek.Až do konce 80.let sloužily objekty továrny podniku SOLO Sušice,dnes se pozvolna mění ve zříceniny".A odtud je to již kousek do obce jménem Rejštejn,kde si na návsi v penzionu dávám pivko a i počasí už je konečně pohodové."Rejštejn vděčí za svůj vznik úspěšnému rýžování a dolování zlata.Postupem času získala osada relativní samostatnost.Úplné osamostatnění nastalo až v roce 1584,když Rudolf II.Povýšil Rejštejn na královské horní město a dal mu stejná práva,jako v té době měly Kašperské Hory.Pokles těžby v 17. století a odchod mnohých horníků způsobily stagnaci ve vývoji.Svědky zašlé slávy jsou stopy po dolovacích pracech,rýžovnické sejpy a občasné nálezy mlecích kamenů ze středověkých zlatorudných mlýnů.Jisté oživení obci přineslo zakládání skláren a využívání velkého bohatství okolních lesů.Rozvoji mělo napomoci potvrzení privilegií a udělení dalších trhů za Josefa II a Františka II.Zvlášť významnou kapitolou v historii místa tvořila existence světoznámé sklárny v Klášterském Mlýně.Původně skelná huťbyla založana již r.1836 Janem Eisnerem,synem huťmistra na Vogelsangu.Nejdříve se zde varáběly jemné skleněné perle,později tabulové sklo.Po Eisnerovi vede huť Jan Lotz. To již se sklárna proslavila výrobou křišťálového skla.Secesní sklo firmy „Loetz“z Klášterského Mlýna dosáhlo vrcholu své produkce a firma získala nejvyšší ocenění na většině tehdejších světových výstavách( 18.a 19. století).Sklo bylo tehdy vyváženo téměř do všech světadílů. Několikráte sklárna vyhořela,byla však vždy znovu moderněji vybudována a zařízena.Do roku 1908 byl jejím majitelem Max ratíř ze Spanů.To již si sklárna získala světovou proslulost a prvenství nejen v Čechách,ale v celé Rakousko-Uherské monarchii. Specialitou této sklárny byl proslavený „iris papilon“ takzvaný „ motýlí“.Luxusní sklo se stále zdokonalovalo barevnými vlákny,zdobenými nálepy a plastickými dekory.Výrobky ze sklárny Klášterský Mlýn u Rejštejna můžeme vidět v součastnosti v muzeu na Kašperských Horách. Sklárna v pozdějších letech těžko konkurovala velkým podnikům.Hospodářská krize a světové války ukončily její existenci v roce 1947".Odtud pokračuji po silnici až na rozcestí,kde je osada Radešov a stále po silnici při řece,jenž je zlatonosná,tedy Otava pokračuji ještě 3km, abych odbočil přes řeku vlevo a po 500m jsem v obci Annín,kde si dávám oběd."Historie osady není příliš dlouhá.V roce 1796 tu byla sklářská huť,která počátkem 19.století poprvé v Rakousku-Uhersku vyrobila rubínové sklo s použitím zlata.Druhé prvenství obec zaznamenala,když se zde vůbec poprvé na území bývalého Československa začal k tavení skla používat v roce 1934 elektrický proud.Dalším z prvenství, kterými se Annín může pyšnit,bylo založení prvního autokempinku v tehdejší ČSSR".Z Annína pokračuji po cyklotrase č.331,přes osadu Nové Městečko,po břehu řeky,což je nádhera až na křižovatku, kde se dávám vlevo a po chvilce je tu vesnice Dlouhá Ves,která je opravdu dlouhá,se svými charakteristickými domky,kde můžete dovnitř vkročit přímo oknem z chodníku.Po chvilce odbočuji vlevo a po nové 4km dlouhé cyklostezce,přes lesopark Luh se opět ocitám v Sušici, kde dojíždím až na nádraží,kde si "U Šálů" dávám občerstvení a v nohách mám 70km.