Jdi na obsah Jdi na menu
 


10.9.2011 - Putování časem,za krajinou a lidmi...na kole 2.

5. 11. 2011

A přišlo září.Což tedy není nic neobvyklého.To se vždycky po prázdninách tak přihodí.A když už i počasí v září bylo přívětivější,bylo záhodno uspořádat další díl.Putování časem,za krajinou a lidmi...na kole.S pořadovým číslem 2.Nic tedy již nebránilo,abych se jednu sobotu nesebral a neodjel na nádraží.Zde jsem vlezl do vlaku,a vyrazil vstříc nevšedním zážitkům.Pravda ráno trochu mrholilo,ale po půlhodince ustalo a začalo vykukovat sluníčko.A jeden zážitek nastal již v Běšinech,kdy se ke mne nacpalo ještě pár kolářů.Tudíž v tom prostoru v Regionově nás jelo, třináct i s koli,šťastné to číslo.Po příjezdu do Sušice,já bohužel tuto rozvernou společnost opouštím a vyrážím do šumavských hvozdů.Po cyklostezce č.331,zvanou též "Otavská cyklotrasa" projíždím celým sirkařským městem,při zurčící řece jménem Otava.Po parádní asfaltové cyklostezce skrz lesopark Luh až je tu Dlouhá Ves.Tu projíždím okolo pro tuto obec tak typických nízkých domečků až k mostu.Zde odbočuji vpravo,přes most,pod kterým si protéká Otava.A při ní,tím krásným údolíčkem dojíždím do vesnice Nové Městečko.Zde č.331 opouštím a vydávám se vzhůru do kopce.Z počátku je to pohodička,krásnou přírodou.Ovšem od rozcestí na Dolejší Krušec,je to peklo na zemi.Boha jeho! Mám to zapotřebí? Ale máš,říká mi vnitřní hlas,vždyť je to pro tebe jak droga.A to je pravda.Vyšlapu to tedy až na náměstíčko,před hotelem Vintíř v městysu Hartmanice.Sundavám rukávy,i dres a beru si suchej,protože jsem "splavenej jak pes".Naše to oblíbené rčení,z pracovního kolektivu."Původní osada vznikla na zemské stezce vedoucí z Bavorska do Čech.První jmenovitá zmínka o Hartmanicích je uváděna v roce 1219 ve spojitosti se jménem Petr z “Artmanic”,další písemná zmínka pochází z roku 1315. Od roku 1273 se Hartmanice rychle rozrůstaly a nabývaly na významu.Přispělo k tomu kutání zlata v zlatonosných žilách křemene v širém okolí.Hartmanice, mýtné místo na “české cestě”,zvané také Vintířova stezka příslušely k hornímu právu Kašperských Hor.V roce 1331 byly zapsány jako celní místo na “Guntherově” (Vintířově) stezce.V letech 1603-1848 patřily Hartmanice městu Sušici. Dne 15.6.1607 uděluje Rudolf II. na žádost obce sušické městečku Hartmanicím právo týdenního trhu,dvou výročních trhů,znak a právo pečetit zeleným voskem.Za zmínku stojí,že v Hartmanicích byla 26.dubna 1608 založena tržní kniha vedená až do roku 1641 česky,což je důkazem tehdejšího českého osídlení.Rozkvět městečka zastavila třicetiletá válka,zlaté doly byly opuštěny a městečko vypáleno.Několik let zůstaly Hartmanice úplně pusté.Teprve ve druhé polovině 17.století byly postupně obsazovány švábskými Němci a až do roku 1918 zůstávají téměř zcela německé.".Na náměstíčku se také pořádně napiju,ještě že jsem prozřeteně vzal dvě lahve.V místním infocentru,si beru letáky a podepisuji petici ohledně sanace šumavských lesů.Odtud okolo kostela sv.Kateřiny stoupám po silničce vzhůru,okolo samotného stavení.A hele tentokrát žádný pes,jako před dvěma lety. Asi umřel,no.Ale zase odtud je pěkný pohled po okolí,až na Svatobor.Já pokračuji dál směr Dobrá Voda.Ovšem kousek před ní,tam kde stojí cedule "Vítejte v NP Šumava",odbočuji vlevo a po trochu horším asfaltu stoupám lesem.Ale v mírném stoupání až nahoru,kde je louka,z které je pěkný výhled na ty šumavské velikány.Po teď již takřka rovince,kde mne míjí vozidlo "Strážců" a jeden traktor,dojíždím až na rozcestí,kde dříve stávala ves Malý Babylon.No ona to byla samota.Dnes zde není díky vojenskému prostoru nic.Stojí zde informační tabule a přístřešek pro turisty.Já se dávám tou cestou vlevo,a přes louku je opět nádherný výhled do kraje.Míjím několik základů a křížek,jediní to svědci o existenci vsi.Cesta začíná klesat a je to pěkný šupec.Míjím paní ze psem, kteří jsou také na nějakém putování.V tom sjezdíku také párkrát zastavím,kvůli fotkám,protože ten výhled do kraje je parádní.Je vidět Poledník,Ždánidla,Dřevěná Hůl,Polom i Pancíř.Cesta se klikatí a je lemovaná známými cedulemi "Pozor nevybuchlá munice".Však zde byla cílová plocha střelnice. Až se nakonec zastavuji na rozcestí,kde dříve stávala vesnice Stodůlky."Bývalá centrální obec největší šumavské svobodné královácké rychty,která zabírala podle tehdejšího politického správního rozdělení svojí rozlohou 236 km čtverečních po Praze druhé největší území v Čechách,se rozkládala pod horou Křemelná nad stejnojmennou říčkou.Nejprve se místu,kde vznikla pozdější vesnice,říkalo Simonovy stodoly,od roku 1617 už Stadeln.Obec mívala dva mlýny,školu,pilu a několik hostinců. Nejzajímavější stavbou bývala jedna z nejstarších a největších usedlostí v Královském hvozdu, nazývaná Bon Bolthaus či Balthashof.Veřejná kaple svatého Sebastiana s barokním oltářem,která vzhledem a velikostí připomínala kostelík,byla postavena v 80. létech 18.století.".Dnes zde stojí přístřešek a informační tabule.Po cestě,která vede po vrstevnici se dostaneme na Paště.Já se zde nasvačím.Po chvilce odspodu přijíždějí dva bikeři,s kterými prohodíme pár slov,upozorní mne na 15% klesání a pokračují směrem na Malý Babylon.Já se tedy vydávám rovnou dolů,jo to je jízda. Přes most,pod kterým si v klídku protéká řeka Křemelná,jo tady je krásně,to se musí vyfotit.Za mostem opět začínám nabírat výšku,po pevné cestě,ale v mírném stoupání.Jedu překrásnou přírodou,míjím několik pěších turistů,což jdou opačným směrem a to už stojím na parkovišti.Kde dříve stávala ves Velký Bor.Zde se napojuji na cyklotrasu č.33 a po ní,krásném asfáltku a lesíkem. Přes Sekerský potok a jsem na parkovišti u osady Mechov,nu za ten měsíc co jsem zde byl naposled při "Gabreta Tour" se to ho moc nezměnilo.Přejíždím přes silnici a stoupám po č.2114, při spádovém korytu až k přečerpávací budově fy.ČEZ.A jsem u další šumavské technické památky, Vchynicko-Tetovský plavební kanál."Nese jméno po zaniklých osadách Vchynice a Tetov.S nápadem vybudovat plavební kanál přišel komisař prácheňského kraje Baierweck,nepochybně inspirován Schwarzenberským kanálem,s návrhem vybudovat na panství plavební systém,který by umožnil přiblížit velké bohatství dřeva nejen prášilských lesů,ale též odlehlých prostorů města Kašperských Hor a kamerálního lesa Roklanu hlavnímu městu Praze.A když koupil Prášilské panství roku 1799 kníže Josef Schwarzenberg,dal záhy příkaz k výstavbě plavebního zařízení.Když bylo na jaře téhož roku vše připraveno,vydal se Rosenauer na obhlídku Vydry,jejíž řečiště mělo být pro plavení dříví upraveno.A tehdy dospěl k názoru,že ani v upravené řece nebude možné bezpečně plavit,a to pro značné množství kamenů,prudký spád a četné peřeje.Rosenauer navrhl,aby byl vybudován kanál, který by začínal na Vydře u Rechlí a ústil do Křemelné.Náklady na tuto stavbu měly být podstatně nižší a kromě toho měl kanál zpřístupnit i ty části lesů,jež se pro těžbu nedaly využít.Kanál měl odstranit i ztráty vody a mohlo se plavit i pří nízké hladině.Rosenauerův návrh byl přijat a již v červnu pracovalo na stavbě kanálu 200 dělníků.Postupně se jejich počet zvýšil na 1500,což bylo na tehdejší dobu úctyhodné číslo,ale díky tomu dosáhl Rosenauer toho,čeho dosáhnout chtěl.Na jaře roku 1801 byl Vchynicko-tetovský kanál o délce 14,4 km dokončen a mohlo se tak začít s plavením dříví.Ve své době to bylo nejenom technicky významné dílo,ale i zařízení,které otevřelo pro lesní hospodářství stovky hektaru těžbou dosud nedotčených lesů Šumavy.To bylo zvláště důležité po lesní kalamitě koncem 18. století, jíž padly za oběť tisíce stromů.Tím se také zajistila velká část palivového dříví pro Prahu.Plavilo se v něm metrové dříví do Sekerského potoka a dále řekou Křemelnou do Vydry u Čeňkovy pily.Ke svému účelu kanál sloužil ještě počátkem 20.století. Ve třicátých letech 20. století byla z kanálu vybudována odbočka potrubím do nádrže pod Sedelským vrchem nad Srním,odkud voda z kanálu proudí do hydroelektrárny na Čeňkově pile (dnes zároveň i muzeum).Na několika místech po trase kanálu se dochovaly původní klenuté kamenné mosty a na mnoha místech zbytky vyzděného koryta.".Od přečerpávací stanice jedu již po rovince,ovšem pomálu protože výletníků je zde v tento krásný den opravdu dost.Fotím si také mostky přes kanál,když mne předjíždí skupina asi patnácti kolařů.Samozřejmě i jezdí rodiče s dětmi v "cruiserech",prostě idyla a ta ohleduplnost každého ke každému.No toto? To znám tak z Bavorska,ale je vidět,že když se chce,tak jde všechno.Po chvilce je odbočka přes kanál,a tam se musím mrknout.Kousek nad kanálem je Hauswaldská kaple."Mystické místo s léčivým pramenem bylo navštěvováno poutníky,z nichž někteří putovali až z daleké Itálie a jiných koutů Evropy.V písemných pramenech je popsáno mnoho zázraků,které se v této oblasti udály.V roce 1820 byla na tomto místě vystavěna první kaple a začaly se zde sloužit poutní mše.Poutní místo ale získávalo stále větší oblibu a díky tomu byla roku 1860 postavena kaple druhá - větší.Druhá kaple však nebyla příliš dobře postavená a měla špatnou stabilitu.Proto byla v roce 1902 postavena kaple třetí.Z ní se bohužel dochovaly pouze fotografie a základy.Kaple byla podminována a vyhozena do povětří dne 14.9.1957 naší armádou při "budování" vojenského prostoru.Jako zázrakem se při odstřelu nic nestalo sošce Panny Marie Lurdské,která je dnes uchovaná v kostele v nedalekém Srní.V té době bylo vysídleno i původní obyvatelstvo,které zde žilo po staletí.".Vracím se zpět a při kanálu pokračuji ještě 5km,kde ho na chvíli opouštím a po asfaltce sjedu do místa Rokyta.No ono je to asi 300m.V infu si beru nějaké letáky,občerstvuji se a vracím se ke kanálu.Při něm,v těchto místech se opravuje hráz,dojíždím až na Rechle,přes "hradlový most".Pod mostem se v řece s jménem Vydra ráchá ve vodě dost turistů a i vůbec je tu jak někde v Tescu.Přejíždím přes parkoviště,kde se na silnici dávám vlevo a sjíždím do Králováckého dvorce Antýgl.Jo tady je dobře,řízeček a pivko vždy přijdou vhod.Po najezení a napití vyrážím dál,přes most a do mírného kopečka opět na geologickou expozici Rokyta.Odtud mne však čeká 4km jízda z kopce, a že to jede! až pod obec Srní.Do které vystoupávám v točité silničce,až před kostel.Zde pokračuji po silničce,ovšem před výjezdem z obce ještě odbočuji vlevo a po pár metrech je přede mnou známá Klostermannova chalupa,která si zahrála ve známé trilogii.Vracím se zpět a po silnici sjíždím,těmi srnskými serpentinami.Proti mne jede spousta cyklistů na silničkách,jsou to účastníci Pošumavské ligy nebo jak se ten závod jmenuje.Sjíždím až na místo,kde se stékají řeky Vydra a Křemelná,tedy Čeňkova pila."Čeňkova pila leží na soutoku říčky Křemelné s řekou Vydrou v Šumavských pláních. Soutokem Křemelné a Vydry tu vzniká řeka Otava.Kdysi skutečná pila byla pojmenovaná podle obchodníka se dřevem Čeňka Bubeníčka,který zde pilu v letech 1863-70 postavil.Dřevo se tehdy vázalo do vorů a plavilo po řece Otavě.Místo je rovněž známé pobytem Bedřicha Smetany,který sem v létě roku 1867 zavítal na návštěvu k majiteli pily.Na pravém břehu Otavy můžete najít tzv. Smetanův smrk, který sám Smetana tady zasadil.Dnes se v osadě nachází funkční vodní elektrárna Čeňkova pila a vodní elektrárna Vydra z let 1934-1938.Elektrárny jsou funkční technickou památkou. V elektrárně Vydra je muzeum s veřejně přístupnou expozicí "Šumavská energie",která zahrnuje historii hydroenergetiky na Šumavě,model elektrárny na Černém jezeře,model elektrárny Vydra, model Vchynicko-tetovského plavebního kanálu a přívodního potrubí k elektrárně Vydra.V případě příznivého počasí je možnost prohlídky i strojovny Čeňkovy.".Já si zde dávám párek v rohlíku a pivko.A ke všemu je tu opět dost vos,z nichž jedna mne dokonce píchla do ruky.No ještě,že jsem odolný.Z Čeňkovy pily pokračuji po silnici,když mne po levé ruce dělá společnost,teď už řeka Otava.Okolo místa Paulina louka,kde je jedno z nástupních míst,ke splouvání řeky.Až dojíždím do městečka Rejštejn."Původní osada Reichenstein (v překladu - bohatý kámen) byla založena při rýžovištích zlata na řece Otavě.Postupně se začalo zlato těžit hornickým způsobem. Osada,která byla původně součástí Kašperských Hor,byla v roce 1584 povýšena na samostatné královské horní město.V 17.století však dochází k útlumu těžby a lidé nacházejí obživu především ve sklářské výrobě.V roce 1836 byla v bývalé osadě (dnes část Rejštejna) Klášterský Mlýn založena sklárna Loetz,která patřila v letech 1878 - 1908 k nejvýznamnějším v celém Rakousko - Uhersku. Její secesní sklo bylo držitelem mnoha ocenění.Provoz sklárny byl ukončen v roce 1947.".Z tohoto bývalého hornického městečka pokračuji po silnici,zde již více frekventované,při řece.Kde jsou hezká místa k fotografování až k mostu,kde jsem ráno odbočoval.Odtud je to již kousek přes obec Dlouhá Ves do Sušice,kde mi tachometr ukáže 70km,které jsem najel.